Dva rybáři.

Dvěma rybářům byl svěřen k lovení rybník.a)

První založil v tom svou práci, že očistil vodu

od bahna, neřádův, jichž některý váhavý správceb)

za mnoho nahrnul let; však druhý si počínal tak, že

čistý zakalil proud, pak bahno i rozmnožil neřád.

Hleděli na sebe; však své každý rybičky vábil.c)

V proudě přirozeném že se plované vesele sešli,

mrzelo Kalivodu; hned zlost, pak žehřící závistd)

v srdci se kořenila, že i konečně rozlili ocet.

Správci se přednesla pře. I první se omluvil takto:

Čistý živel byl, když z vůle vynikl Páně;

bahna a neřády jen po čase nastaly; Tvůrce

čistý a přesvatý sám dal mokřinu beze vší vady;

tam kdo uvodí kal, ten Boží na odpor vůli

jedná. Druhý se smál, řka: Nám to je veliké štěstí,

ryby že do kalu jdou! – vždyť tam je zahrnem snáze.

V tom se srozuměli, že správcovi z každého lovu

tučného kapříka e) dát chtí. Od téhož dne kalí oba.