DVA SNY.

Zdálo se mi, že jsem růží

Z lůna země procitnoucí

U potůčku chladného;

Vlnky pode mnou spějící,

Nebe nade mnou se pnoucí

Poskytly snu vnadného.

Vlažících zefýrů vání

Sem a tam mě houpalo,

I u vln se kolébání

Listí mé se koupalo. –

Noční kdy mě závoj skryl,

Tu na srdci své milenky

Vonné budil jsem zpomněnky;

Ó, bych věčně růží byl!

Zdálo se mi, že jsem hvězdou,

Vzdálnou bloudíc samotností

Polétal jsem výšinou.

Září proud se ze mne linul,

Neostíněnou jasností

Zem osvítě ztemnělou.

Vesele jsem dolů zíral,

Poutníkům objasniv noc;

Mnohého, co v tmách umíral,

Zbudila mých září moc.

Lyry zvuk mě velebil,

Zoufalec mým vzhledem síly

Nabyl v utěšené chvíli; –

Ó, bych věčně hvězdou byl!