Dva sonety listopadové. (I.)

Ozvěna časem ironická

rukama v dálce zatleská.

Hněv davu, bouře a krev lidská.

– Úhrnem směšná groteska.

Výkřiky, pathos, odboj smělý,

jenž končí potom v sottise.

Ti jedni zcela zapomněli,

ti druzí ještě smějí se.

Rodiny chraňte, život, statky!

– Já na dny ony hledím zpátky.

Vraťte se, vraťte, na mžik jen!

Vraťte mi opojení, radost,

vraťte mi blasfemickou mladost!

Jsem rozčarován, roztrpčen!