DVA SVĚTY

Svět přetvořují i mozky i ruce

a ve dne i v noci pracují na něm

i útlak i naděje revoluce.

A zednáři světa

zas podle starého podobenství ho vyzdívají

i pokorných vírou a plodnou shonlivostí,

zas po boku staré mají,

že pomalu zkvétá

mír, skleníku umělý, vyhýčkaný květ,

a v horečném varu

snů, myšlenek, slibů a svárů

se stále tak v ohni zvedá a stále chladne,

spíš znepokojuje než utěšuje svět.

A pozorně posloucháš-li,

ty z dílen v podzemních brlozích

a ze šachet, továren, ztuchlých děr

zas uslyšíš odbojné písně vzdoru

burácet, reptat v podvečer,

zříš davy se shlukovat ulic na rozích

a v elektrickém se mohutném vybíjet chóru

ty póly dva,

kde starý svět zbyl, zříš vyrůstat nový

a sluch tvůj slyší,

že nevypořádal se, nepromluvil

a nezúčtoval nejlidštějšími svými slovy.

A pozorně zříš-li, zrak vidí

jak množství, jak roztoužené mládí

se domovům zcizuje a za romantikou jde,

umírat za dobro všech,

všech žijících lidí,

boj dobojovat na zemi zde

již na prvních barikádách kdys před věky počatý s těmi

kdož zotročovali, šlapali a kdož utiskovali,

by nectně živořit tisícům dali,

když zlato si pro sebe bůh ví proč shrabovali.