DVA SVĚTY.

Kolébka má stála v smutné jizbě chudých,

chovala mě bída, bratrem byl mně chlad –

teď, když slunce stojí ve oblacích rudých,

kdy mým druhem stálým v lichých dnech i sudých

neukojitelný duše mé jest hlad –

kdy ji vidím nahou bez naděje šatu,

beze šperků snění, bez illusí zdob

unikati světu v svého smutku chatu,

v skrytě oplakávat přemnohou tak ztrátu,

kdy se víc vždy blíží brána tajů, hrob:

K vám se zase vracím, z dětství bratří moji,

jimž je tvrdá země, jimž je tvrdý chléb –

na jejichž však bedrech svět vždy stál a stojí

na plecích jak obra, jehož vše se bojí,

jenž však tíhu snáší, spoután jsa a slep.

K vám se vracím, bratří zmozolených dlaní,

tváří zvětralých, jež úpal slunce sžeh’,

obtížení ze všech nejkrutější daní,

věčně strádající, věčně utýraní –

k vám se vracím zase, bídnější vás všech.

Ať je spolu, k sobě ode vždy co patří,

voda vždy jen s vodou, olej s olejem.

Pracoval jsem za dva, trpěl povždy za tři,

býval umlčován jako vy, ó bratří –

z vašich běd jsem vyšel, nuž, zas s vámi jsem!

Jako já v své strasti jiní k vám se vrátí,

každou hodinou jich valný roste řad,

jako vám, i nám všem – bída byla máti,

otec – přísný osud, jenž nám nedá spáti,

ze snů probouzí nás v zimních jiter chlad.

Jako váš – i naše prastaré jsou rody,

vznik náš v temnu věků, na úsvitě dob,

na březích jsme Gangu jedli stromu plody,

z jehož kořenů se prýští žití vody,

jehož větve rostou v nebeský až strop.

Od věků jsme rostli – trpících dva světy,

vy v své bídě, a my s trýzní Hamleta,

vy na zemské hrudě, my se svými vzlety,

vám rost’ bodlák s trním, nám zas hořké květy,

obou pouť však byla stejně prokleta.

Tak jdem’ věky spolu neznajíce sebe,

nevědouce ani, stejný žeť náš rod –

a přec stejně obou vzdáleno jest nebe,

stejný nepřítel nám síly naše střebe,

pro vás jako pro nás ostří má a hrot!

Však z těch obou proudů valná bude řeka,

jejíž velký cíl jest v moři odvěkém.

Dlaně v pevném stisku – tvrdá ta, ta měkká –

půjdem’ v šero věků...Kristus na nás čeká,

sejde k nám – a s námi bude člověkem...