DVA TULÁCI.

Svistí jak šavle vítr ostrý,

drát telegrafní hraje v něm.

U cesty tančí stromů kostry

pod mrazným jeho úderem.

V chomáčích letí oblak vata

azurovými propastmi.

Žlutá jak lebka, kostrbatá,

šklebí se luna z lesů tmy...

Křepče vlak letí... v dál se žene

nad strmým srázem v zimní šer.

Táhlé si sloky roztoužené,

kovový hvízdá hazardér...

Blysk’ dole proud jak skelné střepy,

v rovinu trať se navrací.

Divoce letí travnou stepí

vítr a vlak, dva tuláci!