Dva vrchy.

Do snů mých, z nichž žal dýše jen, a do běd života,

kde divoce to sváří se a vře a klokotá,

dva vrchy denně dívají se s klidem,

dva vrchy: Bělč a Tuhošť.

A když kraj kolem do široka jarem zavoní

a skřivánčí když milá píseň v sluch nám zazvoní,

tu do údolí Úhlavy zří s klidem

dva vrchy: Bělč a Tuhošť.

Tu lidstvo rodí se a stará pokolení mrou,

tu píseň lásky, práce splývá v hymnu úchvatnou

a na vše hledí ty dva vrchy s klidem,

dva vrchy: Bělč a Tuhošť.

A až my také do Neznáma k otcům odejdem,

až bude i náš život zapomenutým už snem,

nad naším zmarem budou státi s klidem

dva vrchy: Bělč a Tuhošť.