DVA ZPĚVY. (ZPĚV KRVE.)

Jsem dcera Života, rudá a vřelá,

Života koloběh, tepot a šum:

Ožívám Tělo, vyvěrám z Těla –

a přec jsem jediná

základní příčina

i nejvíc étherným, duchovým snům!

Ať Duše vzplane k hněvu či plesu,

ať Duše podlehne želu či děsu,

já Žití výtažek, nejdražší šťáva,

proud jejích hnutí živím a nesu!

Jejími ústy, to já jsem, jež zpívám,

láskou neb hněvem z očí se dívám,

nohama běžím, rukama hýbám,

pažemi objímám, rty vroucně líbám:

Rythmem, jímž živel můj po těle proudí,

skanduje Mozek: chápe a soudí,

světem jde Srdce: hledá a bloudí;

básníku diktuju rythmus i strofu,

úsudky-předsudky filosofu:

Změním své složení, pulsaci, proud –

hned rythmus změní se, jinak chce plout –

změní se životní nálada celá,

a s ní i vůle a soud.

Jsem Řeka Života, rudá a vřelá:

Tu v želu – tu v plesu,

vždy podle zdvihu neb kladu svých vln,

na svojí hladině koráby nesu

veškerých tužeb a snění a dum.

Kam chci je nesu –

neboť jsem celá,

neboť jsem jediná,

plavby jich příčina,

rozmarná, vřelá.

V Života větru, slavný a rudý

prapor jsem, velící válečným snům!

Vsazený pevně do Země půdy –

vlající k Nebesům!