DVA

Každý, co mohl, mně dal.

Jeden nekonečnou dobrotu svou

a druhý zlobu,

ztajenou jak dravý proud.

Jeden k radostem mne zval,

a v stejnou dobu

mys žalu chtěl druhý obeplout.

A v obou dvou

byla mé lásky příčina:

i v tom, jenž dal květům růst

pro těchu očí svých a dotek úst,

i v tom, jenž je rval.