DVA.

Sníh napadl – a bílá pláň

přede mnou leží, jak by jí

nepřešel nikdo přede mnou.

Ó přece jen! přes bílou stráň

šlépěje dvou – jeho a jí,

se stále blíže k sobě pnou.

Ó šťastni dva! Váš svatý stan

je příroda – z povzdálí zní

zpěv milostných přešťastných dvou.

Je teplo mi a hřeje skráň,

když oko všechno toto zří –

A světlo padlo v duši mou!