DVĚ BALADY. (II.)

Věž s cimbuřím svit luny tříští siný,

šum jezu táhlý v blízku zní a šept.

Nad strohé střech a štítů klikatiny

hrad dávný ční jak obrovitý lept.

A v dál’ své vlny černá řeka valí,

bez soch a kříže kamenný je most.

Pozdního chodce mlžný opar šálí:

do brány vjíždí tajuplný host...

na koni v zbroji Rytíř s krutým hledem,

v němž krví svítí msty a záští plam’.

A Smrt jde s ním, noc jarní mrazí ledem!

I Ďábel kulhá s kančí hlavou tam...

Zvon rozhoupal se prudce ku poplachu,

však bezhlasý jen zřít lze jeho kmit.

Kdož bděli ještě, louče zhasli v strachu!

Věž s cimbuřím dál’ tříští luny třpyt –

Jen v břehu tmách světélka tonou zlatá,

sov houkání kde z rozvaliny zní.

Tam pod hradbou dům zavržence... kata!

Za noci meč si brousí popravní...