DVĚ DUŠE.

Dvě potkaly se duše v širém prázdnu.

„Slyš, Boha vůlí poslána jsem dolů,

a ty jdeš z hloubi, promluvme si spolu,

co čeká mě tam – strachem v letu váznu!“

„Ó, vrať se, sestro, dole svět je bláznů

a katanů, zem smutků říš a bolů,

tam vděk a klam na jednom roste stvolu,

pros Boha, vrať se, nežli sletíš v sráznu.“

„A jaká hvězda na tobě to svitla?“

„To? To jen slza lásky se mne chytla,

tek proud jich z očí drahých ručejemi,

když výš jsem vzlétla!“ – Druhá duše vzhlídla,

nic neřekla již, rozpiala svá křídla

a s úsměvem se dolů nesla k zemi.