Dvě hvězdy.

Po nebi širém plavaly

vesmírem vznešeným

hvězdy dvě čisté,

vzdáleny od sebe

daleko.

A jedna toužila

a druhá doufala.

Až jednou v hloubi vysoka

spolu se setkaly

hvězdy dvě čisté,

vzdálené od sebe

daleko.

A jak se uzřely,

blahem se zachvěly.

Teplým blahem se zachvěly,

neboť se poznaly

hvězdy dvě čisté;

touhu a naději

poznaly.

Tehdá to věděly,

sebe že hledaly.

Bez sebe déle že nelze

býti jim, cítily

hvězdy dvě čisté;

útěchou lásky se

usmály...

Potom se spojily,

v jedino splynuly.

A jedna hvězda bělostná

vesmírem plula pak...