DVĚ IMPROVISACE (II.)

Až: ztuhlé tělo uzříš na cestě,

pospěš to říci mojí nevěstě.

Až ve vlnách se měsíc zaleskne,

já budu čekat, zda si zasteskne.

Však říkám tobě: nutno rychle jít!

Má duše před tím nebude mít klid!

Kdyby mi ruku dala na čelo,

myslím, že sladce by se leželo.

Však déle bolest nechť ji netíží,

než Kristus Pán byl visel na kříži.

Opona roztrhne se chrámová,

a někdo už ji v srdci pochová!