DVĚ KARRIKATURY: (II. Â la fin de siècle XVIII.)

Po šírém korse – teď už tichém –

bouříme hlučně z večera,

s nervosním sarkastickým smíchem

my, kteří čtli jsme Voltaira.

Je stejně vítán dobrý křesťan

pro vtip náš, i kdo obřezán –

a nikdo nesmí říci: Přestaň!

když tlučem v okna kurtysan.

Svá Creda pějem’ osamělí

a všecko vyzní do A-dur –

zvlášť jeden chanson trochu smělý:

„že znala lásku Pompadour...“

Tak béřem’ za vděk každým hříchem

a vším, co přijde do péra,

nemocni touhou, s splasklým břichem

my, kteří čtli jsme Voltaira...