Dvě kouzla.

Znám dvě kouzla, jenžto srdcem naším,

Co dech Tvorcův světem, hýbají;

Jenžto ducha ku krajinám blažším

Křídla orla čarně zvihají.

Jedno v srdci stan si vyvolilo,

Druhé sluchem v srdce vstupuje;

Kde však jedno z nich se nerozlilo,

Druhé též jen slabě čaruje.

Blažen, komu od přírody přáno,

A mu citu pro oboje dáno!

Ze zdroje-lis nepil lásky svaté –

K Bohu, vlasti, družce, příteli;

Nezaslechnul-li jsi struny zlaté,

V umělce kdy rukou zazněly;

Cnost-li tobě s krásou, nevinností,

Nerozjasní prsa plápolem;

Zpěv-li tebe ve své velebnosti

Nepronikne svatým zápalem: –

Nepocítil’s božské jiskry v sobě!

V srdci tvém – co v pustém, chladném hrobě!