DVĚ KVĚTINY

Dvě květiny znám vábné,

jež otvírává den,

jak ze zrcadel jasných

z nich duše hledí ven.

Hledí z nich láska, štěstí

a soucit k trpícím,

kdo zahledí se do nich,

ten přestane být zlým.

Dvě oči jsou ta kvítka,

tak sladký jest jich hled,

že ret můj jako včelka

v ně slétá, píti med.

A jestliže z nich někdy

vyšlehne hněvu plam,

tu rychle obě kvítka

polibkem zamykám.