Dvě lípy.

Pod lípou v údolí veselo bývá;

hoši jak sokoli, dívky – květ růží,

babičky s dědoušky, ženy a muži,

celičké okolí večer tam dlívá

pod lípou v hovoru, mladý svět zpívá,

ba někdy, tak jako dnes,

dudáček usedne kdes,

zahrá – i zavíří tanec a ples.

Pod lípou na vršku hřbitůvek prostý;

hoši jak sokoli, dívky – květ růží,

babičky s dědoušky, ženy a muži,

všichni tam z okolí jsou na něm hosty,

pod lípou každý má ukryté stkvosty;

ba někdy, v loučení čas,

zvonku tam těší je hlas,

všichni že pod lípou sejdou se zas.