DVĚ MATKY. (III.)

Od Karpatské strany

nocí vítr skolí –

leží porubaný

syneček tam v poli.

Na Karpatská čela

drobný deštík padá –

ach, toho zde měla

matička tak ráda.

Ráno zase tratí

po horách se stíny –

pochopí jen Máti

slzy maminčiny.