DVĚ MODLITBY. (II.)

Své síly vědomi, my pozdvihujem pěsť

a světu celému tak hlásáme svou zvěsť:

Vlast naše nestačí pro rodu rozpětí,

přes nivy Slovanů my najdem východ cest,

tam sídla germánských si založíme měst,

z nichž orel výbojný zas dále vyletí!

Jsme raça pánů – k rabství Slovan stvořen

a jeho hrad, ten námi bude zbořen.

Za věku Karlova my sáhali jen k Labi,

nám stále ustupoval v míru Slovan slabý...

Teď k Baltu dál, přes Polsko, ruské pláně,

pro strach vší Evropy jak líté saně!

Ó, Bože přemocný, nám zbraně dej,

nám k štěstí výbojů jen stačí zbraně

a zbraně, zbraně, zbraně

nám požehnej!