DVĚ NÁRODNÍ PÍSNĚ PORTUGALSKÉ. (II. Jiná.)

V širém moři ztraceném

loďkou zmítal větrů chvat,

bez sucharů, bez kompasu,

námořníky trápil hlad.

V posled losem metali,

černým losem ve kruhu,

kdo má zabit a za oběd

sloužit hladu soudruhů.

Statného stih’ hocha los.

Ó jak plakal, naříkal!

O pomoc jak k matce Boží

v hoři svém se utíkal!

V tom tu s koše stožáru

Hallo! křik zněl, ruch a shon.

Vidím zemi. Holla! Hallo!

Přístav! To jest Lisabon!