Dvě noci. (I.)

Od Hor jde vysokých s přesností kyvadla.

Obrovská, zamlklá, smutná a tmavá

přes nedohledný jde obzor mlhavý.

Uhasla světla, ty hlídače Ctnosti,

vzbudila Pohlaví na ložích tisíci,

v zběsilých rytmech bouřící krve.

Ženám, (jež spustily na šije vlasy)

uspaným chabnutím vyhřměné slasti,

přivírá tiše zarudlá víčka.

Bázlivě dotkne se uvadlých prsů.

Jak blázen tichý se odplíží chladně..

A zas jde hřbitovy, spadlými listy,

starých Měst branami, přes Hory, Moře...