DVĚ PÍSNĚ.

Dvě písně mám já z duše rád...

Ta jedna Marseilleusa jest,

hlav sťatých slyším temný pád

a z krve vidím růže kvést.

A cítím divě kolotat

svou krev a slyším zbraní chřest

a chtěl bych u guillotin stát,

kol hrdla katů řetěz plést.

Však náhle cosi zasténá

v mém nitru: v mlhách zvoní v sluch

mně marche funèbre Chopina.

Těch zvuků tak je pln můj duch –

toť z půlnoci těch mračných tonů

zakletá vzdychá duše zvonů!