DVĚ PÍSNĚ (I.)

Zahrádko za domem, bylas mi domovem,

veselá v sluníčku, po dešti uplakaná.

Zahrádko maličká, třešně tam stařičká

květem vždy bývala obsypaná.

Zahrádko za domem, komu’s teď domovem,

kolik ti očí už sbohem dalo!

Když jsem šel okolo, srdce mě bolelo,

srdce si tichounce zaplakalo.