DVĚ PÍSNĚ (I.)

Znával jsem cestičku do dáli,

slunečný jas mi ji zlatil,

ptáci tam v topolech zpívali,

les mi ji šumem svým krátil.

Chodil jsem cestičkou mnoho let,

dávno je, dávno již tomu,

jak nemá srdce mě zabolet,

byla to cestička domů.

Ach, všecky jízdy v tu zemskou dál

proti ní uboze blednou,

chtěl bych tak, jak jsem jí chodíval,

jít po ní jen ještě jednou...