DVĚ PÍSNĚ LÁSKY. (dle motivů Afghanského básníka Miry.) (II.)

Ve včerejší noci žáru,

Iblis byť mé hříchy soudil,

tvojich vlasů ve bazaru

jako včela já jsem bloudil.

Iblis byť mé hříchy soudil,

ve tvých kdoulích já jsem hýřil,

jako včela jimi bloudil,

polibky tvé vlasy zvířil.

Ve tvých kdoulích já jsem hýřil,

kousal v panenskou tvou bradu,

polibky tvé vlasy zvířil

pod krkem tvým dole, vzadu.

Kousal v panenskou tvou bradu,

krad’ a loupil po tvé tváři,

pod krkem tvým dole, vzadu

při mých i tvých očí záři.

Krad’ a loupil po tvé tváři,

pustošil sad ňader tvojich,

při mých a tvých očí záři

blaho pil jsem v plných zdrojích.

Pustošil sad ňader tvojich,

drancoval jsem tvoji krásu,

blaho pil jsem v plných zdrojích,

v tom had bod’ mne černých vlasů.

Drancoval jsem tvoji krásu,

když mne bod’, já svojím dechem

znavil hada černých vlasů,

usnul na mém srdci spěchem.

Když mne bod’, já horkým dechem

zažehnal jej pouhým mžikem,

usnul na mém srdci spěchem,

dívko, já jsem kouzelníkem!

Zažehnal jej pouhým mžikem

otočiv jej kol své ruky,

dívko, já jsem kouzelníkem,

žal svůj změním v sladké muky.

Otočiv jej kol své ruky

ztopím v horké krve varu,

žal svůj změním v sladké muky

ve včerejší noci žáru.