Dvě písně o podpisu. (II.)

Muž, který podepsal, dne rek,

vznešeně vztyčuje svou hlavu.

Zaručen nyní výsledek,

zakřiklť pusté lůzy vřavu.

Kurs pojištěn je, bohu díky,

zvlášť positivní politiky.

Výhody její dobře znal

Muž, který podepsal.

Muž, který podepsal, rek dne,

přec jakous bolest v nitru tají.

A časem touhy záhadné

ho zákeřnicky přepadají.

Ptát chuť se vrací tvrdošíjně:

„Co bylo vlastně na Žofíně?“

Než nemá kuráž, by se ptal,

Muž, který podepsal.