DVĚ PÍSNIČKY O SLOVENSKU. (II.)

Zvykl kleci krotký ptáček,

cvrlikal jen s bidélka;

barev duhových měl fráček –

ale chabá křídelka.

Dobroděj o Velkém hodě

otevřel mu vězení:

zpívej, ptáčku, na svobodě –

volnost všemu stvoření!

Vzlétl útlých křídel vzmachem,

z hrdélka se perlil zpěv,

znaven zlatým slunka prachem

used' záhy na větev.

Po skalisku na výsluní

hladový se plazil had;

k větvi míří – už je u ní,

chřtán hned jal se rozvírat.

Při tom zrak zlý, uhrančivý

na zpěváčka upírá,

jenž jak kouzlem spoután civí

v měňavý zrak upíra.

Odolá-li ptáče zmiji?

Padne v kleště čelistí? –

Nedočkavě had se svíjí...

Běda, běda kořisti!