DVĚ RUCE.

Splnění snové, ztracené touhy,

zda život není v tom celý?

Do tmavých stínů světelné prouhy,

v cynismu moře cit vřelý!

Ach, žíti! Nebýti bytosti jedné,

která nad černou, zející strží

k nám sladké své bělostné ruce dvě zvedne,

jichž síla nás nad jícnem drží!

Ty bílé ruce v pokoře líbám,

po nich se vzpínám a k nim se shýbám!