Dvě sloky.

Nebylo to slunce, jež se rozsvítilo,

prškou blahodějnou v duši mou se lilo,

naházelo květů, kde se klíček točí,

rozvázalo písní, s čela, zraku chmury

odehnalo záříc sladkou mocí s hůry,

nebylo to slunce, byly to tvé oči,

bylo to mé nebe!

Nebyly to hvězdy, jež mi čarovaly

v úsměv každou slzu, v radost moje žaly,

ráje růžové, kam bludná noha kročí;

jež mi zasvítily do života pouti,

v jejich záři sladké duše touží plouti;

nebyly to hvězdy, byly to tvé oči,

bylo to mé nebe!