DVĚ SLOKY O DVOU DÍVKÁCH.

Dvě dívky znám: z nich jedna zádumčivá

jak touha sklamaná se v dálku dívá,

má černý zrak a černý, dlouhý vlas;

a druhá zas jen smíchem jasně zvoní,

má rusý vlas a radost v duši roní

těch očí třpyt a zpěvný hrdla hlas.

Mám obě rád... jsem v podzimním tom věku,

kdy s jemným obdivem zřím k ženy vděku,

jeť dávno to, co minul bouřný čas...

Tu dumu nezměním již v radost živou

a touhou unylou, nadějí snivou

těch modrých zraků nezasmuším jas.