DVĚ SLOKY O PŘÁTELSTVÍ.

Když v mládí najdeš druha, jenž ti milý,

hned citů poklady s ním chvatně rozdělíš,

stisk ruky jeho lékem v těžké chvíli,

před jeho pohledem taj duše odhalíš,

on zná tvé velké sny a síly sporé,

on zná to místo, kde tvé srdce choré,

než tvoje milenka on tobě blíž.

Tak zprvu s druhem kráčíš rovným krokem,

leč pozděj v běh se dáš v té žití areně,

bys palmu slávy stih’ – hle, druh tvůj skokem

juž pádí za tebou, zášť tají tlumeně,

a z druha sok se stal, jenž ví kde raní,

kam k srdci dýku vésti má svou dlaní,

jež tiskla ruku tvou tak nadšeně!