DVĚ VÍDEŇSKÉ GLOSSY. (II. Před pomníkem Grillparzerovým.)
Ovšem Tobě často Musa
s výšin nebes diktovala,
ale kdo se o to staral
z těch, kdož chodili tu kolem?
Jiné starosti vždy měli,
zrovna jak je mají dneska,
pospíchají na radnici,
do sklepa jen – zřídka v radu.
Chodí kol svých hrdých dómů,
v mysli bursy svojí péče,
chodí kol za nevěstkami,
co jim božské věštby Musy?
Hrůznější, věř, ironie
sochař nemoh’ smyslit sobě:
Musa mluví – básník slouchá –
ale všední dav dál hlučí...