DVĚ VÝZVY.

Moc je tak nemilosrdná, těžká a hrozná.

Život a smrt ji dnes ještě pozná,

nahý ční k nebesům meč.

Její zrak ledový, vbodený do věků

určuje osudy člověku,

skloň se a mlč a kleč.

„Mám vše a rozdám, kdo sloužil mi věrně,

statky dám, lány dám, horstva i les.

Tomu, kdo rebel, dám otročit perně,

pověsit dám ho dnes.“

„„Věky jsem mlčela,““ zahřměl hlas tichem

hrůzy a horoucně lidsky zněl.

„„Ale dnes nemluvit, bylo by smrtelným hříchem,

za duší milion, milion těl.

Ten, kdo se nahrbil k zemi již pokorným zvykem,

by tu sil pro jiné, pro jiné žnul,

ten, kdo je najatým robotníkem,

žebráckou mošnu má, hůl,

ten kdo jen shrabuje života smetí:

nuže, nechť za mnou jdou všecky mé děti,

do víru, do bouří, do proudu.

Spravedlnost jsem a na soud jdu.““