DVĚ VZPOMÍNKY.

Hollandskem vlak můj uháněl.

Vůněmi zahrad a polí;

a mně tak připadlo, jak bych byl šel

kdys dávno jím, až paměť bolí.

Na moře zřím, zraněn do krve.

A zdá se mi v tom širém klidu,

že nesedím zde já tak poprvé,

a poprv’ svou necítím bídu.