DVĚ ŽENY

Hříšná s ctnostnou v podvečer,

který zvony, křikem jásá,

vyšly v novou budoucnost,

v různé cíle, v různý směr.

Hříšnou krásná jala ctnost,

ctnostnou hříchu smutná krása.

Hříšné tak se chtělo lkát

pod obrazem té, jež Pannou.

Bít šla hříšným čelem v zem,

počala si vlasy rvát

a ty oči žhnou a planou

pod vlajícím závojem.

Ctnostnou první potkal hřích.

V křižovatkách ulic vzrůstal,

jejích šestnáct smutných let

svůdných mužů dojal smích.

První hřích ji z hladu zved,

ale už jí věrným zůstal.