DVOJÍ OČI.

By Antonín Klášterský

Jedny oči jako blankyt,

druhé oči jako mračna,

k oněm prvním zaletěla

celá moje touha lačná.

Duši moji vyzlatily,

opředly mi sněním čelo,

a tu náhle zlostným bleskem

zahřmělo z nich, zadunělo.

Života strom zpola skácen,

jak blesk po něm šlehl vzteklý,

modré oči usmály se,

z oněch druhých slzy tekly.

Bouř je v dáli. Kolem ticho.

Vonná, teplá noc je blízká.

Z tmavých očí nad mým žitím

na krásné se časy blýská...