Dvojí peklo.

Tvá duše přísná, spravedlivá, čistá,

by nyní měla sklenout peklo nové,

tu jistě zem, ba ni hvězd zástupové

by neměly pro lotry vše dost místa.

Teď kráse ve tvář poliček dát chystá

se každý hlupec, ctnost všem bájí slove,

lhou soudců zákony, lhou věštců snové

pod maskou vlasti i pod maskou Krista.

Leč peklem tím, to, Mistře, mohu říci,

teď kdybys kráčel, v Tvojí duši velké

bol nevzplál by, ni soucit na Tvé líci.

Ty s povržením zřel bys v toto mělké

a malé lidstvo, jak bič šlehající

by zněl jen smích Tvůj a hněv trestající.