Dvojí písmo.

Sám za odlivu u moře jsem stál

a do písku Tvé milé jméno psal,

leč příboj náhlý na písek se vlil

a rázem mi Tvé jméno odplavil.

Pak příboj žití Tebe též mi vzal,

a rudý výkřik v hruď mi napsal žal,

a třeba příboj žití na mne pad’,

ten výkřik nevymizel posavad.

I hoří v hloubce tajných srdce ryh

jak hvězda v moře pouštích zapadlých,

a v ty když ponořím se duchem svým,

vstříc rudě šlehne mi, až zaslzím!