DVOJÍ PŘÁNÍ. (Anonym řecké anthologie.)

Kéž větérek bych byl

a tys šla ulicí,

kdy v tichu ze všech sil

žhne slunce pálící.

Ty s ňadry bez šatu

bys šla jak ptáka let

a v horka záchvatu

větérek vpila hned!

Ó kéž bych růže byl

a ty kol keře šla

tím snivým krokem vil

a růži utrhla,

a rudou – nachu jas

v bělejší nepad’ sníh –

by ležet nechalas

na ňadrech zářících!