dvojzpěv z ticha

v letní čas, když tíhne úsvit v šerý kraj,

oknem otevřeným na periferii

slyšels možná z ticha dvojzpěv-jinotaj,

dvojzpěv skřivana a lokomotivy,

dvojí hlas a pravdu v šťastné synchronii

vzletu do oblak a vzletu na nivy.

vzletu do výšky a vzletu do dálky,

vzletu přírody a vzletu ctného stroje –

jitřní idylu, kde města nedbalky

hyzdí loňské meze, ujídají z polí,

ale skřivan vzlétne, zahrad květné roje

táhnou podle trati k lánům do vůkolí.

dvojzpěv skřivana a lokomotivy,

krátký smír dvou světů, rozporů dvou klid,

souhra mocností dvou, dílen na divy,

zní ti jako předvoj velké harmonie

rozumu a citu, budoucnosti svit,

naděje, jež v noci běsů smrti žije.