DVOJZVUK

Dívá se kastel do stojatých vod,

zarůstá travou šikmý otvor střílen,

a pod ním – repot vtipů na život –

vleče se klapot dřeváků a bot:

to městem zní

navečerní

pochod z dílen.

Sní kathedrála do šedého dne

a her i hrabat vzpomíná si, stará,

portály truchlí, zpola zbořené,

po hradbách zčernalých se břečtan pne

– a ze sta hnízd

křik, šum a hvizd,

píseň jara!