Dyje a Dunaj

Ach v mládí sever! Zimy luté

nás nedovedou přemoci,

ni vichr, jenž jak děcko kruté

plot láme, duje z půlnoci.

Ach k stáří jih, v slunečné záři

pražící v teplé kotlině

Moravy dolní, kde se daří

chřest, réva, mandle, turkyně.

Jak lačně sladký nektar ssají,

bzučíce v letním soumraku,

noční dlouhozobí lyšaji

z růžových květů tabáku.

Kdo ještě na Slovensku sídlí,

jenž jinde vybit napolo?

Král motýlů s bílými křídly

a rudým okem, Apollo!

Hvizd vrzavý. Smrtihlav nedlí

tam, kde půlnoční vládne vzduch,

jen tam, kde roste kaštan jedlý,

břek, mahalebka, oskeruch.

Melony, dyně, až se požne,

jež chroustá národ veškerý,

křís pravý, kudlanky nábožné,

v révě Cerambyx Kaehleri.

Kdo vrah pernatců, snad by lově

zvěř vzácnou trefil do hlavy:

tož dropy Žitném na ostrově

a v stepi jižní Moravy.

Buď bratrem zvěr, květina sestrou!

Zákony Indů kývají

ti v duši, když jdeš faunou pestrou

při Dyji a při Dunaji.

Ach vždy za sluncem! V zbroji třpytné

pod přilbou, štítem, strhna stan,

přes Dunaj, přes ostrovy Žitné

sestoupíš k Srbům na Balkán.