Dýmka.

Už zase prázdna? Dobrá. Kolikrát

tě nacpu za den vonným tabákem...?

A vždy to všechno zmizí zázrakem

a shoří, jak bys měla pořád hlad!

Já mohu čísť, já mohu psáť a hráť,

tím upomeneš slabým oblakem,

že zrudnouť chceš jak pancíř nad rakem,

když voda horkem v hrnci počne lkáť.

Já tě už musím, dýmko, zahoditi,

a novou koupím, velkou, objemnou,

té nevyprázdním, pokud slunce svítí,

den celý mráčky půjdou nade mnou –

koupím si dýmku, na víčko si sednu

a s kouřem, dýmem od země se zvednu.