Dýše jaro z ňader jihu,

Dýše jaro z ňader jihu,

hlavy stromů šatí v běl,

lípa skládá na pupence,

a hlas maličkého ptence

od větvičky k větvi spěl.

Do okénka u myslivny

pokukuje jarní den,

zlatem poskakuje v trávě,

a prst lípy ostýchavě

vábí děvče z domku ven.

Klepe, klepe na tabulky,

pojď, poupátka v srdci máš,

u nás ale v prostřed lese

každé v růži rozvije se,

a ty také – uhlídáš.