Dythyrambe.

Nikda, to věřte,

Žáden se z Bohů

Nezjeví sám.

Sotva jest Bachus, ten veselý, semnou,

Již je y Amor zde, s radostí jemnou,

Fébus též spanilý přicházý k nám.

Již táhnou, již všickni

Se Bohové blíží,

Do příbytků zemských

Se nebeští níží.

Zbavte mě, Bohové, smrtedlnosti!

Můžli co Božskému člověk dát hosti?

Vzneste mě k Olympu, tam-tě váš dvůr.

Ach radost, ta bydlí

Jen v Zevsově říši,

O lejte mi Nektar,

O dejte sem číši!

Podej mu číše!

Jen ty, ó Hébe,

Básníři plň!

Ovlaž mu nebeskou rosou hned oči,

By, že je Bohem, mněl, jako se točí

Styx tam, a hrůzy těch, nevida, vln.

Již hrčí, již chřestí

Ta nebeská číše,

Mé oko se jasní,

A ňádra jsou tíše.