ECCE HOMO! (I.)

Tak rád bych setřás’ celičké to břímě,

jež leží na mém těle, na mé duši –

co trudných úvah, utrpení, hrůzy,

zklamání, spleenů, problémů a trudu,

co bludů, neukojení, co marnosti!

Tak rád bych setřás’ celé ono břímě

člověctví svého – ale jak a kam?

Nemocný, při tom vždy víc zklamávaný

v důvěře v lidství, v ženě, v lásce samé,

jak stále více v bahno bych se nořil,

vzdor vtělený jen, malicherný vzdor –

Utracený člověk? Člověk ztracený?