ECHO ZEMĚ

Jsou louky bíle nakvetlé,

jak sníh by na ně napad',

a pěšinou když jimi jdeš,

jak v moře trav bys zapad'.

Průsvitní břízek krajkoví

paprsky ranní zoře,

červánků nádech růžoví

na jejich bílé koře.

Břeh potoka je jedna houšť,

ztracených květů příval,

a kapradí je zakrývá,

jak v prales by ses díval.

Kamenů ústa šeptají,

jak voda přes ně letí,

dno potoků je zkypřené

mechovou hebkou spletí.

Dno zelení se usmívá,

v mělčinách květy bují,

zahrady drobné rostou tam

na prahu vodních slují.

l kořen dubu pravěký

se noří z vodní pěny

s porostem květů v dřeni své

jak oltář ověnčený.

Zem všemi pÓry oddychá

rozkvětu mocným dechem,

a píseň, kterou zpíváš si,

je její písně echem.