ECHO.

O, Echo neblahá, ó Echo nešťastná,

jež bloudila jsi v roklinách a tichu skal,

ó Echo prokletá, ó Echo vyštvaná,

hlas vládkyně jíž rety sevřel bezřečí!

Jež bloudila jsi v roklinách a tichu skal

do nocí hlubokých němotou znavených,

když slova hledaly, jež vyrostla v nich kdes

a žila, ztrácela se tebou v samotách.

O, Echo prokletá, ó Echo vyštvaná,

o čem ti lesů vyprávěly šepoty,

čím as tě šálily do zamlklých dum tvých,

když marně v objetích jsi ždala smutku pel.

Hlas vládkyně jíž rety sevřel bezřečí,

jež po hladké jsi mřela tváři Narcissa,

až v Touhách vyznělas na lesů bludný hlas,

ó Echo neblahá, ó Echo nešťastná.