EDUARD GRIEG.

Jsou písně, kde se s jihem sever líbá –

Ty zpíváš je v svém teskném zadumání:

v nich letní noc se k modrým fjordům sklání,

nach západu v hor samotu se shýbá.

Ve výších ještě břízou zakolíbá

van zabloudilý od mořských sem slání,

jak v Paulsenově verši, k dívčí skráni

vlá z dálky píseň, jak ta vůně libá.

Vzdech doznívá kdes před klášterní branou,

zas v krčmě bujný halling struny trhá,

v boj s králem draků Solfager se vrhá.

Tam Sygurd, Gynt. Jak postavy jich planou!

Jak ráz Tvé země v tónech Tvých se taví!

Ó, labuti má z nadzemských snů navy!